Co bychom pro očka dětská rozzářená neudělali..

Čokolády, bonbónky, buchtičky ve tvaru medvídka, to přece jako zdravé svačinky propagovali..

Ochutnával to z vás někdo?

Nic víc krom cukru to malé tělo nesnědlo..

Máte strach,

že nad kusem ovoce by vaše dítko ohrnulo nosík snad?

Chápu, pokud vaše děti jsou zvyklé na cukrovinky,

neříkám, abyste jim dávali jablka, či mandarinky..

Tohle dobře znají,

ale co by řekli třeba mangu? To každý den asi nemívají!;)

Vím, že to není potravina lokální,

ale dávat na porovnávací váhu ovoce a čokoládu snad není ani morální..:D

A co oříšky? Jasně, vlašských mají dost o Vánocích v cukroví, ikdyž těžko říct, co vám na ořechy odpoví..

Ale myslím, že když jim dáte kešu ořechy,

budou nadšení a

zároveň nebudou cukrem nadopovaní,

skákat neustále jako zběsilé blechy!

Para, pekan, pinie,

tohle jsou zdravé kalorie.

Super prospěšné tuky,

pro vaše princezny i kluky..

Nebo sušené plody, mrazem sušené maliny, či jahody.

Nebo sušená moruše! Když to vidí můj malý syn, hned ke mne s natáhnutou ručkou kluše..

A teď česky ..:D

Co myslíte, že dětem dává cukr?:) Nic!:) Od své babičky jsem slýchávala: „Ale cukr ty děti potřebujou!“

Ano, potřebují sacharidy! Složité sacharidy (někteří ani to ne, ale na stravu low carb nejsem expert, takže o tom si přečtěte jinde:D ).

Z čeho přijímají děti sacharidy? Rýže, brambory, těstoviny, pečivo, jáhly, pohanka, apod..

A nepodléhejte reklamám, že někde píšou PRO DĚTI! ZDRAVÁ SVAČINKA plná mléka! Čtěte složení:) To, co je na prvních místech, toho tam je nejvíc. Často jsou takto označené potraviny předražené, pač obchodníci přesně ví, na koho cílit a jaké argumenty použít. Ví, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a když tomu dodají lákavý obal a popisek. Olalaaaa. Nekupte to! Funguje to!

Zkuste to s ořechy.

Ano chápu! Za 100g kešu 46 kč se člověku nechce dávat. Ale kolik si myslíte, že toho ten prcek sní? Na rozdíl od bonbónů ho tohle trochu zasytí. Nebude mít nutkání sahat do sáčku, dokud nebude jeho ručka šmátrat po dně. Namíchejte to třeba s datlemi (100g stojí 9kč) a už toho máte více!:)

Další věcí, která mě irituje je palmový olej! (Nezakřížkovávejte ten článek, zkuste si dočíst do konce:)

Vím, že lidé nevědědí, co kupovat a jsou už na to slovo možná i alergičtí. Podobně jako na slovo Bio. Ale proč jen kvůli naši lenosti – otočit ten obal (ano, někteří „chudáci“ musí nasadit ještě brýle) a podívat se tu zadní stranu, jestli je tam kokosák, slunečnicový, řepkový, máslový nebo ten palmový tuk?

Ptáte se? Proč se to tak řeší? Nechci to řešit v tomto článku, jen mne mrzí naše lenost a pohodlnost. Protože my na to nedoplatíme? Možná… ale naši vnuci, pravnuci. Budeme moct s takovým svědomím jednou umírat? Že jsme si hrabali na tom svém písečku a nebyli schopni místo čokolády s náplní, vzít obyč mléčnou s krávou fialovo, nebo hvězdou na obalu?

To vážně jsme tak zahleděni do sebe, že utrpení zvířat je nám u pr*ele? A to nemluvím o půdě, kde roste palma olejná. Tahle půda je totálně vyždímaná, co se živin týče a už na ni nic jiného nebude moct růst.

Vypalují se pralesy, aby se ta olejka měla, kde sadit. Na co nám jsou pralesy na druhé straně planety? Páč dochází ke změnám v klimatických podmínkách, což vede k suchu a nebo záplavám. Dochází k erozím půdy, umírají živočichové, kteří v pralesích žijí a to nemluvím teď jen o orangutanech, kteří jsou zabíjeni i proto, že „ničí“ plody palmy olejné.

Páč jinak by nebylo na cukrovinky

pro naše nebohé děti!

Chápu, že si možná někteří lidé myslí, že potraviny bez palmového oleje jsou dražší.  NENÍ TOMU TAK! Jen se mrkněte na ty čokolády v regálech, nebudu jim tady dělat reklamu, věřím, že jste popisek výše pochopili a víte, na které koukat..:) Porovnejte s náplní a bez od jedné a též značky a budete překvapeni.

Taky se nenechte zlákat nápisem na přední straně džusu – „Bez palmového oleje“. Tam sic  opravdu ten olej nenajdete, ale to žádný a šup už si mohou přirazit cenu. (Pravda, teď jsem to krapet nadsadila, ale podobné srandy se píšou.)

A vím, není čas si stále pročítat složení, ale když tomu dáte jeden nákup, tak pak už to dělat nemusíte, neboť už budete vědět, co v čem je!

Ale už dost, tohle je na jiný článek!:) Nejlepší bude z toho všeho upustit a prostě letos nic nekupovat!:D

Co kdyby děti dostaly to, co po čem nejvíc touží?

Naši přítomnost?

Naše ponoření se do hry na princezny? Obléct si ty šaty, které jsme na sobě už rok neměly a prostě si to užít? Co by malí fiškusové řekli našemu absolutnímu nasazení při autových jízdách po sedačce a knížkách?

Vzpomenete si na sebe, když jste byly dětmi? Já ano! A nedávno jsem své mamce říkala, že jsem milovala, když si s námi jen tak povídala. Když se zastavila a lehla si k nám na postel a jen tam tak třeba byla.

A nešůrovala pořád! Ano, při dětech je to potřeba, ale víte co? Utíká to totálně! Můj syn má dva roky a já se učím zastavit se s ním, pač jednou budem snídat zase jen ve dvou. Jo a s našim psem, ten určitě nikdy totiž neumře. 🙂 (pejskaři chápete:)

Ale co tím chci říct.

Zastavme se!

I když je to sakra těžké! Taky mi to nejde vždycky. A tak, co jim dát v ten jejich den dárek, který od nás jistě nečekají?

Co kdybychom si v ten den řekli, že zapomenem na dospělý svět. Svět plný musím, nemůžu, nechce se mi,…navařit oběd, poklidit smetí, přichystat svačinky, pověsit prádlo, umýt hrnce, tohle nemá prostě konce..

Co kdybychom..

Byli..

Prostě..

S nimi..?

Navařit si den předem:) Vyprat den předem, nebo vyprat den poté.

A možná vás to hraní si na pomalované dámy a motorkáře nebaví. To je taky podle mne normální. Mne osobně taky hry na auta neberou každý den, ale prckovi je to jedno. On chce být prostě se mnou a třeba spolu vaříme, nebo i uklízíme!

Páč mi došla jedna věc!

Já dnes neuklízím, když prcek spí. Když uspinkám, odcházím z pokoje, namelu kávu, dám ji vařit a pak .. relaxuju. Tvořím, píšu, prostě dělám to, u čeho vypínám hlavu.

Trvalo mi dva roky, než jsem si to v hlavě přenastavila. Aspoň syn vidí, že se úklid nedělá sám a my si to užijem.

Ikdyž..

Vytírání je trénink, pač si prcka musím dát do nosítka, protože při každém společném vytírání uklouzl a teď už se bojí, když vidí, jak vytahuju mop..:D Ale co, já si říkám, že to mám supr cvičení, ohýbání se s 15 kily na zádech, když potřebuju vytřít pod komodou..:D A ano, když leští prcek zrcadla, neblýskají se, ale o co mi v tu chvíli opravdu jde? 🙂

Abych se vrátila ke dni dětí..:)

Nebo ten bordel prostě ten den zkusit neřešit. Bordel, nebordel. Vypnout tu hlavu a zavzpomínat na svá dětská léta.

Co vás bavilo?:) Oblékání se do šatů a ježdění s kočárem, nebo prsty ulepené od lepidla?:)

Milovaly jste ten pocit, když jste byli v té hře? Možná..byste to chtěly opět zažít, jenže nevíte jak? Nevíte, kde na to vzít čas?

Pak vás zvu! (Né pak, tedy hned:)

Připojte se do skupinky žen, které to mají podobně. Mým záměrem je inspirovat se vzájemně ve světě tvoření. Inspirovat se tipy na to, jak to udělat, abychom si ten čas na sebe našly.

Pač vše, co uděláte pro svou pohodu, děláte taky pro pohodu celé rodiny.

Já to znám na sobě. Když jsem z něčeho frustrovaná, cítím, že bych chtěla být chvíli sama se sebou, ale nemám na to prostor. Všude to s sebou vláčím a přenáším tu energii na ostatní. Prcek furt něco potřebuje, dělá věci, které jindy nedělá. Manžel tu „nemoc“ občas chytne ode mne a tak si to v sobě pěstujem a kdo to odskáče? Ten, kdo radostí skáče! Že jde ven. Tu švih tím jeho ocasem do obličeje a už se ty naše negativní emoce valí ven.

ACHJO!

Takže, kde vzít a nekrást? Jak říká moje babička!:D Kde vzít ten čas?:)

To si pojďme předat!:) Ve skupince Tvoření (v) mateřství! 

A pokud chcete jen načerpat inspiraci na tvoření a nebo se pousmát nad, leckdy překvapivými chvílemi, které mateřství přináší, tak můžete mrknout na stejnojmennou stránku Tvoření (v) mateřství. 

Mějte hezký den!

S láskou, Denisa!:)